Úvodní slovo

Jedním z hlavních dokumentů, které byly předmětem jednání čtvrté ministerské konference "Životní prostředí pro Evropu" (23. - 25. června 1998) v dánském Aarhusu, byla úmluva, připravená pracovní skupinou ustavenou Výborem pro ekologickou politiku Evropské hospodářské komise OSN, " Úmluva EHK/OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí" (v originále: "Convention on Access to Information, Public Participation in Decision-making and Access to Justice in Environmental Matters").

Aarhuská úmluva rozpracovává Směrnici Rady Evropského společenství č. 90/313/EEC "O volném přístupu k informacím o životním prostředí" a především ji rozšiřuje o následující aspekty:

• účast veřejnosti v rozhodování o záležitostech životního prostředí (účast při řízeních, která se týkají environmentálního rozhodování orgánů veřejné správy),
• právo veřejnosti na přiměřeně rychlé a účinné soudní vyřízení stížností vztahujících se k úmluvě,
• setkávání signatářů úmluvy, na nichž budou sledovat zavádění úmluvy a její plnění v jednotlivých zemích, vyměňovat si zkušenosti a připravovat protokoly k úmluvě, zavazující strany k vypracování zpráv a hlášení o konkrétních aktuálních otázkách, týkajících se životního prostředí.

Česká republika podepsala Aarhuskou úmluvu v červnu 1998 a v roce 2001 se připravuje její ratifikace. V rámci přípravy ratifikace uložilo MŽP několika environmentálním právníkům analyzovat českou legislativu vzhledem k požadavkům Aarhuské úmluvy. Stávající Zákon č.123/1998 Sb,. vcelku respektuje úmluvu vzhledem k přístupu k informacím, avšak ve dvou dalších oblastech ("pilířích" úmluvy), tj. přístupu veřejnosti k rozhodování a právní ochraně, bude nutno navrhnout určitá opatření na modifikaci některých zákonů.

Metodika, kterou právě držíte v ruce, by měla přispět k implementaci Aarhuské úmluvy v oblasti strategického plánování. V budoucnu se dá očekávat, že právě tato forma rozhodování bude klíčová nejen z hlediska vlivu lidské činnosti na prostředí, ve kterém žije, ale i z hlediska dalšího pokračování a udržitelnosti života lidí na této planetě. Proto by lidé měli mít možnost ovlivnit rozhodování o tom, co se bude v budoucnu v prostoru jejich života odehrávat. K tomu směřuje Aarhuská úmluva a s trochou neskromnosti i tato metodika, která byla zpracována CpKP západní Čechy za finanční podpory Ministerstva životního prostředí ČR v rámci dotačních prostředků pro nestátní neziskové organizace.