Sbírání a rozšiřování informací o životním prostředí

1. Strany zajistí, aby:

(a) státní orgány měly k dispozici informace o životním prostředí vztahující se k výkonu jejich funkcí a aby je aktualizovaly, (b) byly zřízeny povinné systémy, které zajistí přiměřený tok informací ke státním orgánům o navrhovaných a stávajících činnostech, které mohou významně ovlivnit životní prostředí, (c) v případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí, ať už je důsledkem lidských činností anebo má přirozené příčiny, všechny informace, jež mohou veřejnosti umožnit učinit opatření k preventivnímu zabránění nebo zmírnění škod v důsledku tohoto ohrožení a které má k dispozici státní orgán, jsou okamžitě a neodkladně předány členům veřejnosti, jichž se může ohrožení týkat.

2. Strany zajistí v rámci své vnitrostátní legislativy, aby způsob, jakým orgány veřejné správy zpřístupňují veřejnosti environmentální informace, byl transparentní a aby environmentální informace byly skutečně dostupné, mimo jiné, prostřednictvím:

(a) poskytování veřejnosti dostatečných údajů o typu a rozsahu environmentálních informací, které mají příslušné státní orgány k dispozici, a o základních lhůtách a podmínkách, za nichž se tyto informace poskytují a o postupu, jímž je lze získat, (b) zavedení a provádění praktických opatření, jako jsou/je např.:      (i) veřejně přístupné seznamy, registry nebo soubory údajů,      (ii) povinnost úředníků podporovat veřejnost v její snaze o přístup k informacím podle této úmluvy, a      (iii) určení styčných míst, a (c) umožnění bezplatného přístupu k environmentálním informacím obsažených v seznamech, registrech nebo v souborech údajů uvedených v pododstavci (b)(i).

3. Strany zajistí, aby environmentální informace byly postupně zpřístupňovány v elektronických databázích snadno přístupných veřejnosti prostřednictvím veřejných telekomunikačních sítí. Informace v této formě by měly zahrnovat:

(a) zprávy o stavu životního prostředí, uvedené v odstavci 4 níže, (b) texty legislativy o životním prostředí nebo se k němu vztahující, (c) podle vhodnosti politiky, plány a programy týkající se životního prostředí a environmentálních smluv, a (d) další informace, jejichž dostupnost v této formě by mohla usnadnit aplikaci vnitrostátního práva naplňujícího tuto úmluvu,

za předpokladu, že tyto informace jsou již dostupné v elektronické formě.

4. Strany budou zveřejňovat a rozšiřovat, v pravidelných intervalech nepřesahujících tři nebo čtyři roky, národní zprávy o stavu životního prostředí včetně informací o kvalitě životního prostředí a informací o jeho zátěžích.

5. Strany v rámci své legislativy přijmou opatření k šíření mimo jiné:

(a) legislativy a politických dokumentů, jako jsou např. dokumenty formulující strategie, politiky, programy a akční plány týkající se životního prostředí a zpráv o jejich plnění, zpracovaných na různých úrovních státní správy, (b) mezinárodních smluv, úmluv a dohod týkajících se problematiky životního prostředí, a (c) jiných významných mezinárodních dokumentů vztahujících se k environmentálním problémům, pokud to bude vhodné.

6. Strany budou stimulovat provozovatele, jejichž činnosti významně ovlivňují životní prostředí, aby pravidelně informovali veřejnost o působení své činnosti na životní prostředí a o svých produktech - v případě, že je to vhodné, v rámci dobrovolných systémů označování ekologicky šetrných výrobků (eko-labelling) či environmentálních auditů, nebo jinými způsoby.

7. Strany budou:

(a) zveřejňovat fakta a jejich analýzy, která budou pokládat za relevantní a důležitá při formulování hlavních návrhů politiky životního prostředí, (b) zveřejňovat nebo jinak zpřístupňovat dostupný vysvětlující materiál o svých jednáních s veřejností o záležitostech, jichž se týká tato úmluva, (c) poskytovat vhodnou formou informace o výkonech a účinnosti státních funkcí nebo o poskytování veřejných služeb vztahujících se k životnímu prostředí na všech úrovních státní správy.

8. Strany vypracují mechanismus s cílem zajistit poskytování dostatečných informací o výrobcích veřejnosti způsobem, který umožní spotřebitelům vybrat si výrobky šetrné k životnímu prostředí.

9. Strany budou postupně zavádět, s přihlédnutím, pokud to bude vhodné, k mezinárodním postupům, integrovaný celostátní systém inventur nebo registrů znečištění prostředí ve formě strukturovaných počítačových a veřejně přístupných databází, naplňovaných na základě standardizovaných zpráv či hlášení. Tento systém může zahrnovat informace o vstupech, výstupech a přenosech vybraných látek a produktů, včetně spotřeby vody, energie a surovin z vybraných zařízení do složek a informace o nakládání s odpady v daných zařízeních i o přepravě odpadů do jiných zařízení.

10. Žádné ustanovení tohoto článku se nedotýká práva stran odmítnout uvolnění jistých environmentálních informací v souladu s článkem 4, odstavce 3 a 4.