4 PŘÍLOHA: RIZIKA SPOLUÚČASTI NA PLÁNOVÁNÍ

Cílem práce je připravit za účasti veřejnosti návrh strategického dokumentu, který rozhodovatel schválí a jehož realizace bude k prospěchu společnosti. Zkušenosti ukázaly několik rizik, kterým je nutno předejít.

• Riziko: Při přípravě podkladů dochází ke konfliktům, když se jednotliví spolupracovníci snaží prosadit svůj názor. Není přitom prokazatelné, které názory jsou diktovány zájmem o prospěch společnosti a které zájmem o mocenské výhody. Práce se prodlužuje a její kvalita klesá. Nakonec jsou rozhodovateli předloženy pouze ty návrhy, které byly při přípravě schváleny. Je to podobné, jako by některé z možných názorů byly před předložením cenzurovány. Rozhodovateli se tak omezuje možnost rozhodovat, na kterou má právo. Veřejnost se dozví pouze o návrzích, které byly předloženy, a nemůže posoudit, zda by jiné návrhy, které ani nezná, mohly být vhodnější. Veřejnost proto ani nemůže později plně hodnotit, jak se rozhodovatel osvědčil, a vyvodit demokratickou cestou závěry ve volbách.

Pravidlo: Cílem práce je připravit podklady, nikoli rozhodovat. Proto je třeba pokud možno porovnat různé pozice a nechat rozhodovatele, aby plnil svou povinnost, to jest rozhodoval. Obvykle jedna z variant bývá doporučena buď jednohlasně, nebo částí připravujícího týmu. Jiné varianty jsou předloženy rozhodovateli, i když je jejich hodnocení méně příznivé. Tím má rozhodovatel i veřejnost možnost, aby sami posoudili, co je vhodné řešení.

• Riziko: Připravuje se příliš mnoho variant. V omezeném čase a s omezenými fondy je nelze dosti zpracovat. Rozhodovatel ani veřejnost je nestačí vzít na vědomí a jsou jimi zmateni.

Pravidlo: Každá skupina uváží, kolik má času a pracovní síly. Podle toho vybere ty varianty, které jim připadají nejslibnější, a dále je zpracovává. U ostatních variant, na kterých dále nepracuje, zaznamená výslovně, proč byla práce na nich přerušena. Informace o všech variantách, přerušených i zpracovávaných, je veřejnosti k dispozici. Pokud si některá zájmová skupina veřejnosti přeje na přerušených variantách dále pracovat, je vítána a existující materiály jí jsou k dispozici, ale nelze jí zaručit odbornou pomoc ze strany zpracovatele. Před předkládáním podkladu k rozhodnutí dohodne zpracovatel s rozhodovatelem, v jaké formě a v jaké délce bude materiál předložen. (Všechen ostatní materiál je samozřejmě rozhodovateli i veřejnosti k dispozici). Do rozhodovacího materiálu zahrne vždy variantu doporučenou odborníky a zájemci. Pokud nelze dojít ke konsensu, zahrne dvě varianty a uvede, jakou mají podporu. Pokud je známo, že by rozhodovatel mohl preferovat jiné řešení, je taková varianta také předložena. Stanovisko veřejnosti k předkládanému materiálu je stručně shrnuto s odkazem na podrobnější zprávy. V každém případě je rozhodovateli předložena jen tak dlouhá zpráva, jakou si přeje, ale může obsahovat i stanoviska veřejnosti, která mu nutně nemusí vyhovovat.

• Riziko: Rozhodovatel má jen omezený čas, který může využít ke studiu materiálů a porovnání možných řešení. Někdy proto musí narychlo improvizovat rozhodnutí, které se později ukáže věcně nevhodné.

Pravidlo: Zpracovatel porovná různé varianty a najde místa souhlasu a místa rozdílů. Pokusí se o konsensus a kde ho nedosáhne, poukáže na rozdíly. Snaží se o objektivní porovnání. Stručné porovnání je nakonec předloženo rozhodovateli a podrobnější porovnání je mu k dispozici. Každá skupina z řad veřejnosti může provést své vlastní porovnání. Je k dispozici veřejnosti i rozhodovateli a záleží na nich, zda se jím chtějí zabývat.

• Riziko: Někteří členové pracovní skupiny prosazují postup práce, který jim mocensky vyhovuje, i když je nevhodný věcně i z hlediska zájmů veřejnosti. Hrozí znemožněním další práce, když se jim nevyhoví.

Pravidlo: Věcné otázky řeší skupiny konsensem nebo je přenechají rozhodovateli. Zpracovatel (nebo vedoucí pracovní skupiny) se snaží řešit procedurální otázky konsensuálně po poradě se členy skupiny. Pokud by se nepodařilo dojít ke konsensu, rozhodne o procedurálních otázkách sám. Ve skutečnosti k tomu prakticky nedochází. Členové vědí předně, že práce musí pokračovat, za druhé, že zatvrzelé znemožňování práce se nezdaří, za třetí, že v nejhorším případě mohou vytvořit pracovní skupinu nezávislou na zpracovateli.

• Riziko: Někdo z veřejnosti se pokusí zneužít skutečnosti, že veřejnost má právo se práce zúčastnit a účastnit se konzultací. Někdy prosazuje své jednostranné požadavky. Jindy se práce konzultací nezúčastní a snaží se prosadit svou nebo zdržet proces až v době, kdy se rozhodovatel chystá schválit některé z možných řešení.

Pravidlo:Tým zpracovatele vezme každé návrhy a požadavky na vědomí, ale zabývá se jimi jen v rozsahu, který považuje za správný. Jestliže zájemce požaduje víc, doporučí mu utvoření vlastní pracovní skupiny nezávislé na zpracovateli a později se vezmou na vědomí její závěry. Občas některý zájemce odmítne spolupráci i účast na konzultacích a uplatňuje své požadavky až při konečném rozhodování. V tom případě zvažuje rozhodovatel kompromis mezi dvěma extrémy. Mohl by odmítnout zabývat se stanoviskem tohoto zájemce, protože doba ke spolupráci a konzultacím už uplynula a protože nelze rozhodnutí odkládat. Tím by sice neomezil práva veřejnosti, protože zájemce měl svou příležitost, ale chyběla by mu informace o jednom stanovisku, které by mohlo být důležité. Mohl by také zahájit sám intenzivní dialog a spolupráci s tímto zájemcem a tím mu vyhovět, ale ohrozil by tím časové termíny a regulérnost rozhodování, protože by tak jednoho zájemce preferoval. Zkušenost ukazuje, že se uvedená taktika zájemci většinou nevyplácí a že ho samotného vede nakonec k závěru, že se dopustil taktické chyby. Proto takových případů obvykle ubývá, ale nikdy úplně nevymizí. Kde se však příprava podkladů připravuje pod amatérským řízením, může šikovný zájemce uvedené taktiky užít s větší nadějí na úspěch.

• Riziko: V rámci konzultací se získají názory veřejnosti. Ty se shrnou do rozsáhlé zprávy, kterou rozhodovatel nestihne číst. Závěry z konzultací se neprojeví ani při přípravě podkladů. Výsledné rozhodnutí je stejné, jako by se veřejnost procesu vůbec neúčastnila. Veřejnost si z toho vezme poučení, že její účast je pouhým trikem a že je lépe se jí vyhnout.

Pravidlo: Hlavní závěry z konzultací se výslovně vezmou v úvahu při práci interní skupiny a jsou výslovně sděleny rozhodovateli.

• Riziko: Termíny "decision-making" i "partnership" zahrnují v angličtině přípravu podkladů pro rozhodnutí, nikoli pouze samotné konečné rozhodnutí. V některých postkomunistických zemích se pod názvem "účast veřejnosti" vzbuzuje dojem, že práva rozhodovatele se tím mají zmenšovat a že část jeho pravomocí má být přenesena na NNO, občany a podobně. Tím vznikají neoprávněné naděje části veřejnosti a zejména strach na straně rozhodovatelů. Ti se oprávněně obávají, že takové řešení by okamžitě omezilo jejich moc a vedlo k chaosu.

Pravidlo: Popisovaný postup nic nemění na pravomoci a zodpovědnosti rozhodovatele. Jeho cílem je zlepšit proces přípravy podkladů, aby se v něm odrážel zájem veřejnosti a aby byl věcně správný. Kromě toho podporuje zájem rozhodovatele, aby nebyl manipulován mocenskou skupinou, která podklady připravuje, nebo aby jeho právo rozhodovat neutrpělo následkem boje o moc v takové skupině.

• Riziko: Příprava podkladů je příliš složitá. Vede ke zdržení, lokálnímu přesycení informacemi a zklamání.

Pravidlo: Přípravu je třeba řídit na podkladě praktických zkušeností s porovnatelnými akcemi. Amatérská improvizace selže u nás stejně, jako kdysi selhávala v cizině. Zpracovatel, který podobnou práci dosud úspěšně neřídil, se musí na začátku práce podle potřeby seznámit s literaturou a vyžádat si odbornou konzultaci. Pak si musí připravit podrobný a flexibilní plán práce, který plní uvedené závazné požadavky takovým způsobem, který dokáže zvládnout. Plán musí být reálný při rozsahu jeho zkušeností, v daném čase, v daných omezeních na spolupráci a s existujícími fondy.

• Riziko: Žádný postup přípravy podkladů a zapojování veřejnosti nebude plně úspěšný, protože lidé v postkomunistických zemích nechtějí spolupracovat.

Pravidlo: Jedním cílem je dospět ke správnému rozhodnutí v konkrétním úkolu. Druhým cílem je přesvědčit se na základě zkušenosti, že spolupráce je možná a že nepoškodí nikoho, kdo má dobré úmysly. Zkušenost v cizině i u nás ukazuje, že úspěšně splněný úkol je nejlepší cestou k dalšímu zlepšení přípravy podkladů s účastí veřejnosti.

Zpracováno pro potřeby metodiky Ing. Přemyslem Perglerem, CSc., profesorem na UCLA a starším partnerem Pergler Associates, Inc. Autoři tento text zahrnuli do metodiky jako zajímavý příklad zkušeností ze zahraničí s vysokou relevancí i pro podmínky v České republice.