Důvody pro zapojení veřejnosti do strategického plánování

Náležitá účast veřejnosti je stále více uznávána jako klíčový faktor pro úspěch plánování regionálního rozvoje. Touto cestou je možné se komplexně vypořádat se sociálními, ekonomickými, ale i enviromentálními problémy, které s podporou regionálního rozvoje nezbytně souvisí. V průběhu 90. let je po celém světě stále zřejmější, že úspěch opatření na podporu rozvoje regionů přímo závisí na schopnosti zapojit do společné akce nejrůznější aktéry. Významné mezinárodní rozvojové agentury se od poloviny 90. let snaží zapojit místní zainteresované skupiny osob (local stakeholders) nejen do plánování rozvoje, ale i do konkrétních rozvojových projektů. Důležitost účasti veřejnosti je také podporována zvyšující se snahou orgánů veřejné správy po otevřenosti a transparentnosti jejich rozhodování.

Důvodů pro zapojení veřejnosti je mnoho, obvykle však rozhodovatele vede k využití zapojení veřejnosti některý z těchto důvodů: právní důvody, sociálně-politická potřeba nebo pragmatická motivace.

• Schvalování a realizace společensky významných záměrů na sebe přirozeně přitahuje pozornost veřejnosti - dotčení a zainteresovaní obyvatelé se o navrhovaném rozhodnutí dříve nebo později dozvědí. Současná úprava správního a občanského práva přitom poskytuje občanům dostatečné množství nástrojů pro kontrolu provedených rozhodnutí. Správní a soudní kontrola vydaných rozhodnutí se stává běžnou praxí, která bude dále rozvíjena s vývojem demokratických institucí. Rozhodovateli se vyplatí komunikovat s veřejnosti dříve, než dojde na právní řešení problému.
• Sociálně-politické důvody pro zapojení veřejnosti jsou postaveny na zjištění, že pouhý soulad předkládaných záměrů s právními a technickými normami nemusí být postačující zárukou bezkonfliktnosti prováděných rozhodnutí. Nejdůležitějším sociálně-politickým důvodem pro zapojení veřejnosti je výskyt tzv. NIMBY syndromu.

Podrobné studium průvodních projevů a společenského pozadí NIMBY syndromu přineslo jasný poznatek, že tento jev není vyvolán manipulací s občany, nýbrž jejich oprávněnou nedůvěrou v rozhodnutí, která nejsou dostatečným způsobem veřejně kontrolována.

Je zřejmé, na jaké otázky chtějí občané získat odpověď - jsou to zejm. otázky spojené s (a) možnými koncepčními a praktickými alternativami k vyřešení neuspokojivého stavu, ze kterého každý návrh rozhodnutí vychází, (b) vlivy rozhodnutí a kvalitou zmírňujících opatření, (c) kompenzacemi nevýhodných řešení. V případě, že je rozhodovatel schopen kvalifikovaně řešit tyto problémy, pak je téměř jisté, že se NIMBY v dotčené komunitě nevyskytne.

• Pragmatická argumentace pro zapojení veřejnosti se opírá o poznání, že občané podrobně znají prostředí, ve kterém žijí, a mohou tudíž předpovídat dopady na toto prostředí a nalézat možnosti jejich minimalizace. Mezi dotčenou a zainteresovanou veřejností se rovněž vždy nacházejí místní odborníci (každý expert někde bydlí), kteří obvykle zdarma poskytují kvalifikované odborné podněty. Z hlediska získávání podkladových informací je tedy zapojení místních obyvatel vždy finančně výhodné.

Účast veřejnosti do strategického plánování zdůrazňují následující zahraniční dokumenty:

• Aarhuská úmluva.
• Evropská legislativa - např. Nařízení (ES) 1260/99 Evropského parlamentu a Rady, která dává základní ustanovení pro využívání strukturálních fondů pro období 2000 - 2006. Obecně zdůrazňuje potřebu plánovat, implementovat a monitorovat opatření na podporu regionálního rozvoje v partnerství mezi různými socio-ekonomickými partnery.
• Vysvětlující dokumenty Komise Evropských společenství, které rovněž zdůrazňují potřebu partnerství. (Např.: European Commission: Plans and programming documents for the Structural funds 2006 - 2006: Vademencum, Luxembourg, 2000; European Commission: Structural Actions 2000 - 2006 - Commentary and Regulations, Luxembourg, 2000.)
• Metodické příručky a doporučení Světové banky a EBRD, které se týkají účasti veřejnosti.