Sociálně-politické důvody

Zohlednění širokého spektra názorů pomáhá předcházet budoucím konfliktům. Včasným a kvalitním zapojením veřejnosti obec získává přirozenou cestou podporu mezi občany pro svá rozhodnutí.

Přínosem pro vedení obce , které se soustavně zabývá zapojováním veřejnosti je především:

• příznivý hlas ze strany občanů, kteří oceňují otevřenost a transparentnost
• zlepšení důvěryhodnosti rozhodovatelů
• nastolení vzájemné důvěry mezi vedením obce a občany, zlepšení atmosféry v obci
• každé jednání s veřejností je možností, jak zviditelnit a vysvětlit své názory a postoje

Přínosem pro obec je také posilování pocitu sounáležitosti a zvýšení počtu občanů, kteří se chtějí podílet na dalším směřování obce. Dlouhodobá a koncepční spolupráce je nezbytnou podmínkou pro vznik partnerství, což je nezbytný předpoklad pro uskutečnění společných náročných komunitních a integrovaných prostředků, a zároveň je podmínkou pro jejich vícezdrojové financování.

Sociálně-politické důvody pro zapojení veřejnosti jsou postaveny na zjištění, že pouhý soulad předkládaných záměrů s právními a technickými normami nemusí být postačující zárukou bezkonfliktnosti prováděných rozhodnutí. Nejdůležitějším sociálně-politickým důvodem pro zapojení veřejnosti je výskyt tzv. NIMBY syndromu.

NIMBY je termín užívaný k označení odporu občanů k záměru, který z hlediska technických norem nemá "racionální základ". Komunita trpící NIMBY syndromem a priory protestuje proti jakékoliv technické argumentaci předkladatele záměru a kloní se k iracionální argumentaci proti záměru. V případě nezvládnutí situace může vzniknout i skupinová hysterie, NIMBY tak může mít za následek zamítnutí záměru bez ohledu na jeho soulad s platnými předpisy a normami - bez ohledu na jeho technickou správnost.

Z analýz NIMBY syndromu vyplývá, že pokud se rozhodovatel chová k názorům občanů přezíravě, pak se velmi pravděpodobné setká se stejnou přezíravostí dotčené veřejnosti vůči jeho technickým argumentům. Kvalitní komunikace rozhodovatele s občany je tak prvním krokem k tomu, aby jej občané přijali za kompetentního člověka, který může rozhodovat o určitých změnách jejich životních podmínek.